Někdo rád sport, někdo si čte a někdo třeba chodí do kina. Filmový průmysl se bezesporu řadí mezi největší výrobce zábavy. Jeho „výrobky“, tedy film, se pak vyváží do celého světa. Cíle jsou dva. Ten první jsou pochopitelně peníze a ten druhý pobavit diváka. Tedy – přilákat jich do kina co nejvíce. Nebo člověka přimět ke koupi nějakého nosiče, dnes nejčastěji DVD.
Takže se ve filmové branži točí obrovská fůra peněz, natočení filmu totiž něco stojí. Pokud film vydělá, je vše v pořádku, pokud ne, je to průšvih. Než se tedy vůbec začne něco natáčet, probírá se to ze všech stran. Autoři rádi zůstávají u ověřených postav a žánru. Ono se totiž vymýšlet něco nového vůbec nemusí vyplatit. A proč také namáhat hlavu, že jo.
Proto se také točí různé remaky, pokračování a tak podobně. Remake je znovu natočený film. Nejnovější asi bude „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“, kde v původní verzi tak excelovali Terence Spencer a Bud Hill.
Cože? Že mám v článku chybu? Kde?
Správně, je vidět, že čtenář je znalec a ihned poznal, že jsem úmyslně prohodil jména a příjmení slavné dvojice. Ale dále.
Takovýchto remaků je plno a pokračování slavných filmů se už ani někdy nedá spočítat. A protože je nejsledovanější žánr sci-fi a fantasy, jede se hlavně v této a hororové linii. To, že jsou v sériích zmatky je normální. Ona se totiž natočí ještě příběhy v odbočných větvích, nebo to, co se odehrálo už před hlavním filmem, Tomu se v branži říká prequel.
A tak jest divákovi neustále koukat na nějakého „mana“, třeba zrovna „Batmana“ v různých obměnách, v jiné době na jiném místě s jinými postavami, ale stále na téhož.
Jistě, proč si namáhat mozek s něčím novým, natočíme snímek Batman XXXVII a diváci přijdou zas. To je to, nač filmový průmysl hřeší a čeho využívá.
Tak co vážení čtenář, vypravíte se zase s rodinkou do kina?